[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.UntitledlVěta jednoduchálJan Vlachýlobsahuje pouze jeden predikátllzabývá se jí syntaxllexistují různé modely pro schematický popis věty jednoduchélldvoučlenná (část přísudková + část podmětová) x věta jednočlenná (pouze část přísudková nebo pouze podmětová (větný ekvivalent))llKlasický přístupllVětné členyl- nejmenší syntaktické jednotkypredikát - základní, vyjadřuje nějaký znak subjektulverbální - vyjádřený verbem (jednoduchým nebo složeným tvarem nebo taky s modálním nebo fázovým verbem) nebo interjekcí (Vrabec frnk do křoví.)llnominální - hlavní část je jménollse sponou (kopula) (verbonominální)llbez spony (nominální) (Sliby chyby.)lsubjekt - druhý základní člen, původce nebo trpitel predikátu, zpravidla vyjádřen jménem v nominativulvyjádřenýllnevyjádřený - je zřejmý z kontextu, ve větě není vyjádřenllvšeobecný - subjekt je nedůležitý, nevíme přesně, kdo to je (Dostali nové zboží.Říkali to v rozhlase.)llexpletivní - když se v přísudkové větně jednočlenné “doptáváme” na subjekt (“(To) prší.” “Je to pravda”), není to subjekt v pravém slova smyslulobjekt - rozvíjí predikát, označuje člen dějem zasaženýlv prostém pádullv předložkovém páduladverbiále - na predikátu, vyjadřuje bližší okolnosti dějellocillmodillmíryllzřetelellprostředkulltemporisllcausae (příčiny)llúčelullpodmínkyllpřípustky (i přes co?)latribut - určuje význam substantiva; několikanásobný x postupně rozvíjejícílpodle kongruencellkongruentníllnekongruentníllza jménemlltěsný - podstatná vlastnost, nelze vypustit, bez čárkyllvolný - lze vypustit, odděluje se čárkoulatribut verbální - vyjadřuje vlastnost jména během určitého dějelVětné vztahy + formální vyjádřenílv syntaktické dvojicilpredikace - vztah mezi predikátovou a subjektovou částí věty (základní stavební dvojice) (dvojčlenné), vyjádřeno kongruencílldeterminace - mezi závislým a řídícím členem, jeden zpřesňuje druhyllkongruence - člen závislý se shoduje se členem řídícím v některých gramatických kategoriíchllrekce - člen řídící určuje pád závislého jménalladjunkce - tvar členu závislého není určován členem řídícím, je mezi nimi pouze významový vztahlv syntaktické skupině (navzájem nezávislé větné členy)lkoordinace - mezi navzájem nezávislými celky majícími platnost týchž větných členů, každý člen přitom označuje jinou skutečnostllkopulativní - mezi členy stejné funkce i významové závažnosti (a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak)llgradační - jeden člen je závažnější než druhý (dokonce, ba i, nejen - ale i, nýbrž i)lladverzativní - člen se stejnou větnou funkcí, ale významově v rozporu (ale, avšak, nýbrž, jenže, sice - ale)lldisjunktivní - členy nemohou platit souběžně, buď platí jeden, nebo druhý (nebo, buď - anebo, či)llkauzální - druhý člen je vysvětlením, proč nastala platnost prvního členu (neboť, vždyť, totiž)llkonkluzivní - druhý člen uvádí něco, co plyne z významu členu prvního (proto, a proto, tedy, tudíž, a tak)llapozice - spojování dvou nebo více větných členů téže členské platnosti, označují tutéž skutečnostllValence (co ji Dušková letmo zmínila)lvalence = schopnost predikátu vázat na sebe určitý počet valenčních členů, a to v jistých tvarech; souhrn doplnění zleva a zprava se nazývá valenční polezákladové větné členy - členy, které jsou nutné pro doplnění predikátu (podmět, předmět, někdy příslovečné určení)ltodollvalencellhistorie přístupůll
[ Pobierz całość w formacie PDF ]